Carlsbad Ski Sprint Karlovy Vary 2011

V pondělí 26.12. jsem se zúčastnil 5.ročníku Carlsbad Ski Sprintu, exhibičního závodu ve sprintu dvojic v běhu na lyžích v centru Karlových Varech.

Pár dní před tímto závodem jsem se od našeho trenéra z juniorské reprezentace pana Krejčího dozvěděl, že pan Martin Müller (pořadatel závodu) shání ještě jednu dvojici pro závod juniorů. Potom jsem mluvil s Danem Mákou, který říkal, že by se tam rád podíval a tak jsme vytvořili závodní dvojici. Osobně sprintér moc nejsem, ale když jsem měl v týmu Dana Máku alias sprinterskou žabu, tak jsem věděl, že máme šanci vyhrát.

Na start se postavilo celkem šest závodních párů, které musely absolvovat tři rozjížďky, které byly bodované a podle bodů se vytvořila finálová čtveřice týmu. První dvě rozjížďky jsme suverénně vyhráli a tak jsem se rozhodl, že ve třetí se budu snažit spíše odpočívat a šetřit síly, ale nakonec i tuhle rozjížďku dovezl Dan na prvním místě.
Pak už nás čekalo jen finále a přiznám se, že před jeho startem jsem toho měl dost a necítil se úplně dobře, jako když bych měl být nemocný. Ale nikomu, ani Danovi jsem nic neřekl, abych ho zbytečně neplašil. Nakonec jsem to nějak zvládl, i když pocitově se mi nejelo úplně nejlépe, ale Dan ukázal, že mezi juniory nemá v Čechách ve sprintu konkurenci a přivezl nás na prvním místě.

Web závodu >ZDE<
Fotogalerie závodu >ZDE<
Záznam závodu na ČT4 Sport >ZDE<

Podzim a první závody

Na Dachsteinu jsem letos dohromady strávil přibližně 50 dnů. Dvakrát jsme bydleli v Ramsau a dvakrát přímo u dolní stanice lanovky, kterou jsme se ráno a odpoledne přepravovali na ledovec, kde jsme vetšinou jezdili objemové tréninky. Kvalitnější a rychlostí tréninky jsme absolvovali dole v Ramsau na kolečkové dráze. Původně byly v plánu jen dvě soustředění na ledovci, další dvě už měli být v nížinách, jelikož dlouhodobý trénink ve vyšší nadmořské výšce nemusí být úplně ideální. Už jsme měli zakoupeny letenky do norského Beitostolenu, kvůli špatným sněhovým podmínkám jsme tam však neodletěli a zvolili riskantní řešení dalšího pobytu pod Dachsteinem. V té době se v Evropě dalo lyžovat jen na ledovci a nebo v tunelu s umělým sněhem.

V říjnu jsem ještě stihl absolvovat funkční vyšetření v Praze. Na běhátku jsem letos vydržel o 20 vteřin déle než v předešlých letech, tak jsem byl spokojen. Pro zajímavost, můj max. tep byl 213 tepů za minutu :-)

Na první letošní závody na Horních Mísečkách jsem přijel přímo z Itálie, kde jsem se měl zúčastnit FIS závodů. Ty jsem však nestihl, protože sníh napadl i u nás, tak jsem musel dát přednost závodům na Mísečkách. Jednalo se o závod Českého poháru dospělých a juniorů, zároveň to byl Mezinárodní závod FIS - Slavic Cup.
V sobotu 10.12. byl na programu závod 10km klasicky, kde jsem skončil na 2.místě v juniorech a na 5.místě celkově. Výsledky na 10km klasicky >ZDE<.
V neděli se jelo 10km volnou technikou. Tento závod se mně vůbec nepovedl a bylo z toho 5.místo v juniorech a říkal jsem si, že se na mně asi podepsalo to vysokohorské lyžování na Dachsteinu.

Další týden jsem odjel na závody Evropského poháru juniorů do rakouského St. Ulrichu.
V pátek 16.12. jsem se postavil na start sprintu volnou technikou. I když nejsem sprinter, tak jsem alespoň postoupil z kvalifikace do vyřazovacích bojů. Z rozjížďky jsem už dále nepostoupil.
V sobotu se jela moje oblíbená klasika na 10km. V tomto závodě jsem dojel na 12.místě.
V neděli se mi závod s hromadným startem na 15km volnou technikou povedl a skončil jsem na 11.místě se ztrátou 31 vteřin za vítězným francouzem. Tímto závodem jsem se poprvé dostal pod 70 FIS bodů (67,84) a splnil jedno z nominačních kritérií na Mistrovství světa juniorů v Turecku.

První lyžování (18.-29.září)

Na první sníh jsem letos vyrazil už 18.září do rakouského Ramsau odkud jsme každé dopoledne jezdili lanovkou na Dachsteinský ledovec. V první polovině soustředění bylo na září celkem kvalitní lyžování, jelikož při příjezdu napadlo na ledovci kolem 30cm nového sněhu. Po pár dnech chladného počasí se opět přihlásilo léto a to se později projevilo i nahoře na ledovci, kde bylo více vody a ledu než sněhu. Na ledovci ve vyšší nadmořské výšce jsem po většinu času trénoval sám podle svého srdečního tepu. Odpoledne se trénovalo dole v Ramsau, kde jsem vše odtrénoval podle plánu společně s týmem. Hodně se zde jezdilo na kolečkových lyžích, také byl zařazen běh s posilovnou a imitacemi. Trochu jsem měl strach, jestli mě nebude omezovat léčený svalový problém. Naštěstí, díky laseru a tejpům od Michala Truce mě sval nijak neomezoval.

ledovec Dachstein

zleva: Dan Máka, Kuba Gräf, Martin Lopota a Aleš Razým

1. a 2.místo na MČR v běhu na kolečkových lyžích

Každoročně se v Liberci pořádá Mistrovství České republiky v běhu na kolečkových lyžích. Začínalo se v sobotu dopoledne prologem u Tipsport arény na 2,8km, takže trať spíše pro sprintery. Odpoledne se pak konal ve Vesci vytrvalostní závod na 21km. Oba závody byly volnou technikou.

V prologu, ve kterém jsem si moc nevěřil, jelikož mi krátké tratě moc nesedí, jsem obsadil překvapivě 2.místo v juniorech za vítězným Kubou Rádlem z LK Slovan Karlovy Vary. Rozdíl mezi námi byl pouhých 0,4 sekundy. V mužích jsem dojel na 8.místě. Celkově vyhrál prolog Martin Koukal před Martinem Jakšem.
Výsledky sprintu >ZDE<

V odpoledním závodě na 21km jsem obsadil celkově v mužích solidní 6.místo. Tento závod celkově vyhrál Martin Jakš. Druhý byl Martin Koukal a třetí Dušan Kožíšek. V juniorech jsem se stal Mistrem ČR a dostal tak svou první zlatou medaili v běhu na kolečkových lyžích.
Výsledky na 21km >ZDE< 

Se sobotními závody jsem byl velmi spokojen. Jak jsem již psal, přes léto se mi nepodařilo kvůli zdravotním problémům odtrénovat to, co jsem měl v plánu a když už jsem se dal zdravotně do pořádku a odtrénoval pár slušných tréninků, tak přišlo svalové zranění. Týden jsem byl bez tréninku a vůbec nevěděl, jestli mě s tím doktor Čížek pustí do závodu. Nakonec jsme se v úterý domluvili, že v sobotu nastoupím, a tak jsem měl ještě 4 dny na jakousi rychlopřípravu. Nevypadalo to dobře, až po dvou rychlých tréninkách jsem se rozjel a doufal, že to v sobotu půjde. Ukázalo se, že někdy je míň víc.

V neděli se ještě běžel výběh na Ještěd, který zakončil víkendovou SKI TOUR. To už jsem radši vynechal a šetřil sval.

Koncem týdne 18.září už vyrážíme na první sníh na ledovec Dachstein.

Končí letní příprava

Letní příprava nevyšla podle mých představ kvůli častým zdravotním omezením v termínech důležitých soustředění s naším reprezentačním áčkem.

Na první soustředění (1.6.-11.6.) jsem sice odjel, ale po dvou dnech, kvůli horečkám, jsem musel soustředění předčasně ukončit. Nebyl jsem sám, Lukáš Bauer jel také domů po zranění při fotbálku.

Další soustředění na Branžeži (27.6.-3.7.) pořádané oddílem jsem absolvoval jen částečně. V polovině pobytu jsem odjel k moři, protože jsme si řekli, že by mně to mohlo zdravotně pomoci.

Dne 17.7. jsem se vrátil od moře domů a ještě ten den večer jsem odjel na soustředění juniorské reprezentace na Božím Daru. Zdraví zatím drželo.

Čtvrté soustředění pořádané reprezentačním A týmem se konalo od 27.7.-6.8. doma v Liberci. Bohužel jsem ho opět neodtrénoval celé kvůli vleklé viróze.

Páté soustředění od 18.8.-27.8. na Zadově jsem konečně zvládl bez nemocí.

Ostrov Korsika (30.6.-16.7.)

Letos jsem si konečně našel, ve svém tréninkovém plánu, volný termín na dovolenou u moře. Doporučil mně to i můj trenér, a tak jsem využil nabídky zájezdu na francouzský ostrov Korsika. Poslední den v červnu jsme vyrazili směrem k italskému Livornu, kde na nás čekal trajekt, který nás i auto převezl na ostrov do města Bastia.

Díky obytnému autu našich známých jsme Korsiku objeli téměř celou od severu k jihu a skoro každý den jsme spali na jiném místě a mohli tak navštívit nejhezčí místa ostrova, jak v horách, tak u moře. Také jsem využil možnosti vzít si sebou více věcí než obvykle, tak jsem si vzal veškerý sportovní materiál, který používám v letní přípravě (běh, kolo, kolečkové lyže..), abych úplně nevypadl z tréninkového procesu, jelikož 16.7. mě čekalo reprezentační soustředění. Jinak ještě jsme sebou táhli motorový člun, padák a kompletní horolezeckou výbavu. Brácha využil nabídky prolétnout se na padáku s Michalem Šneibergem z GOparagliding.cz. Nebylo nic, co by nám chybělo, snad jen toho moře mohlo být víc : )

sever (Cap Corse)

útesy nejsevernějšího pobřeží Korsiky

útesy nejsevernějšího pobřeží Korsiky

skoro 40km stoupání na Col de Vergio (nejvýše položené silniční sedlo na Korsice)

přírodní rezervace Scandola (západní pobřeží)

pláž v rezervaci Scandola

Scandola

Scandola

skalní útvary Scandola

pláž Bussaglia u Porta (západní pobřeží)

pláž Bussaglia

okolí u městečka Porta

přírodní vana

cal

cal

pláž d´Arone v oblasti nejzápadnějšího mysu Korsiky Capu Rosso

paraglidin

xxx

xxx

Jarní odpočinek a začátek letní přípravy

Letošní posezónní odpočinek pro mě začal předčasně 27.března po závodě v Harrachově (M ČR štafeta muži), ve kterém jsem minulý rok získal svou první medaili na M ČR v seniorské kategorii. Letos bylo složení naší štafety podobné (Dušan Kožíšek, Jiří Horčička, Martin Lopota), akorát Aleše Razýma nahradil Jirka Horčička. Papírově jsme byli třetí nasazená štafeta Liberecké Dukly za štafetami číslo 1(Horyna, Jakš, Bauer) a číslo 2 (Razým, Novák, Magál). Naším společným cílem bylo, aby Dukla Liberec obsadila všechny medailové pozice. To se bohužel tento rok nepodařilo. Do posledního úseku jsem vjížděl ze třetího místa s náskokem asi 15sekund na čtvrtého. Tento odstup jsem udržel až do cílového prostoru, kde už asi nikdo nepočítal, že bychom mohli o bronz přijít, jenže jsem zachyboval a místo do cílové rovinky jsem zajel do prostoru startu. Touto chybou, kdy jsem se musel vracet zpět, jsme přišli o bronzovou medaili, kterou nakonec získala štafeta Nového Města na Moravě. Pár dní jsem byl na sebe hodně naštvaný, ale s odstupem času si říkám, že je to ponaučení pro příště a jsem si jistý, že příště tu chybu nezopakuji : )

Chuť jsem si chtěl zpravit následující víkend, kdy se konalo Mistrovství ČR na 30km klasickou technikou. Bohužel jsem před závodem dostal opět nějakou virózu, která mě zabránila bojovat o pátý mistrovský titul.

Po této sezóně jsem si dal přibližně měsíc volna, které jsem ze začátku trávil jen doma s nohama nahoře a docházel na regeneraci do liberecké Dukly, kde jako sportovci máme perfektní zázemí. Ve druhé polovině volna jsem občas zašel si zahrát tenis, fotbal a na chvilku i do posilovny.